Medicínka zavolala potřetí a tak nadešel čas další ceremonie.
Cítila jsem, že je na čase se zcela otevřít a ponořit se do světa vlastních démonů. Chtěla jsem "řešit" svá trable se vztahy a přestat se tomu stále vyhýbat. Věděla jsem, že nadešel čas a já jsem připravená.
A tak jsem se vydala na další cestu poznání svého nitra.
"Člověk by v životě neměl mít svého osobního guru. Člověk je guru sám sobě. My sami jsme poznání, ke kterému máme dojít. Zároveň by ale člověk měl mít ispirační zdroje." (Tomáš Klus)
Když jsem vešla dovnitř, energie byly opět krásné a silné. Ovládl mě pocit, již tak dobře známý, jako bych byla v místě, kam patřím. Neb tam jest domov, kde srdce šťastně se cítí.
Bylo velmi zajímavé a také příjemné, že jsem tam potkala už spoustu známých tváří. Není rozhodně žádnou náhodou, že jsem se tam setkala s Martinou, která byla i na obou mých předchozích ceremoniích. Velmi jsem si přála, aby tam byla, její vyzařování mám vážně ráda. Eva tam byla též, to je celkem starší žena a zatím jsem ji také potkala pokaždé. René, který byl i na mé druhé medicínce, se též ukázal. Byla tam i Pedrova žena Káťa a pochopitelně překladatel Lukáš. Setkala jsem se tam i s Martinem, což je kluk, kterého si pamatuji z první ceremonie, která byla první i pro něho. Ovšem, kdo mi ale vyrazil dech, byl Filip (viz příběhy Ayahuasca II. a Příběh dvou NeLásek). Byl na dvou ceremoniích. Jednu měl už z předchozího dne a na jednu šel ve stejný den jako já. To pro mě byla celkem síla. Vlastně ani nevím, jak to celé popsat. Šla z něho zvláštní, lehce zlá, energie. Ale jen ten první den. Druhý den se ten pocit vytratil a byl příjemnější. Každopádně bylo to podivné celé takové, ty vibrace a pocity. Ptal se, jestli mě může ještě vidět a jak to bývá, zdárně jsem se vykroutila. V tom jsem vážně dobrá :) ... Sranda je, že jsem dva dny po ceremonii zašla do čajovny a tam jsem potkala Petra (viz. Příběh dvou NeLásek), inu člověk žádá řešení vztahů a život mu to začne sázet ve velkém :)
Ceremonie pro mě byla tentokrát velké překvapení. Rozhodla jsem se totiž, že si do očí tentokrát nenechám kápnout tabáček a tak jsem mohla dost vnímat okolí. Sledovala jsem, jak to probíhá z té druhé stránky, jak lidé uléhají hlavou ke středu místnosti, jak Pedi obchází s tabáčkem kolem a postupně kape všem očka. Během chvíle se začaly ozývat steny, kašel a smrkání. Ano ano, tabáček je silnou medicínkou a portáhne řádně. Příště si ho už zase dám, měla jsem bez něho velmi rozlítané myšlenky, neustálou chuť vyrušovat a dělat rámus, což není úplně žádoucí :-D ..
Přišlo na řadu pití medicínky. Když jsem cítila, že je má chvíle, došla jsem k Pedrovi, klekla si a s úctou se poklonila. Vzala jsem si do rukou kalíšek, poděkovala učitelce ayahuasce a poprosila ji, aby ke mně byla laskavá. Poté jsem se napila. Ovšem, ačkoliv jsem cítila už dávno, že se tentokrát napiju jen lehoučce, snad jedním hltem, napila jsem se ještě méně. Sotva jsem si lízla. Má se pít, jak cítite a já věděla, že víc necítím.
"Správně vidíme jen srdcem." (Exupéry)
I tak mě ta chuť dosti nakopla a asi pět minut jsem bojovala, abych se hned nepozvracela. Ten pocit přešel a od té doby jsem nic necítila. Jakoby na mě měla nulový vliv. Vše jsem plně vnímala, tělo krásně ovládala. Celá noc proběhla za střízliva. 
Prožila jsem si pár chvil, kdy mi má psychika ukázala, jak je pošramocená, ale to vše byly pouhé sugesce vlastní mysli, na kterých musím pracovat.
Líbilo se mi, že jsem bez problémů mohla dojít na očistu, celou ji vnímat a užít si ji.
Ráno, když se všichni už začínali probouzet, opět zavládla ta úžasná energie krásných duší, které se tam druží. Ten druhý den mě vždy velice naplní láskou a rozvibruje tělo do spirituálních rovin.
Sdílení s Pedrem bylo opět silné. Řekl mnoha zajímavých slov. Však tentokrát mluvil na dvě osoby zároveň a tak mi to přišlo celkem neosobní a zmatené. Určitě musím pracovat na ztišení vlastní mysli, i nadále pracovat na zmírnění svého ega a své prudkosti. Řekl úžasnou a velmi podstatnou věc, při které mi vysvětlil, jak se dá docílit proměny vzteku v radost. Prý, když dokážu při každém výbuchu hněvu se začít smát, klidně i na sílu, časem mi vzpomínka na tu chvíli nevyvolá zlost a vztek, ale radost a smích, jelikož se ten vztek začne transformovat ...
Co se fyzického těla týče, tak opět tam mám ty ledviny a tentokrát bych si měla dát pozor na čištění krve. A když jsem se ptala, jak na to, Pedi se jen zasmál a řekl: "Smích. Hodně se směj, neustále dokola. Smích léčí vše a čistí krev. Smích a radost je nejlepší lék."
Cítím, že ačkoliv jsem se medicínky napila jen zlehka, bylo to pro mě opět silné, nabité, krásné a plné energií hřejivých.
2025 ©