Ayahuasca II.

Medicínka po druhé :o)

Zjistit den před ceremonií, že nemám zaplaceno, protože mi neodešla platba z účtu není nejpříjemnější věc, to je pravda. Ale patřilo to k tomu. Bylo mi známé, že když nezaplatím, nepočítá se se mnou, takže jsem slušně začala panikařit a psala maily, co mám tedy dělat. Pořád se mi nikdo neozýval, a tak není divu, že se mi i velmi špatně spalo a ve snech mě pronásledovaly různé teorie, co bude. V den ceremonie v poledne nastala, naštěstí, velká úleva, jelikož mi přišla zpráva, že se se mnou počítá a zaplatím na místě. Popravdě jsem to i obrečela, jak silná to byla úleva a radost. Takže po týdnu tvrdé dietky jsem vyrazila na místo činu, kam mě odvezla kolegyňka a dobrodružství mohlo začít.

Hned při příjezdu byla opět cítit úžasná energie. Ještě než jsem došla dovnitř, potkala jsem další osůbku, co mířila na ceremonii. Nesla si s sebou bubínek a tak jsem jí podržela dveře, přičemž jsem si všimla, že to není ledaskdo, ale známá česká herečka, říkejme jí třeba Petra. A tak mi to i nějak udělalo radost, že i ta má zájem o takovéto zážitky…

Uvnitř bylo zatím jen pár lidí, tak jsem byla ráda, že si můžu zabrat stejné místo jako minule. Připravila jsem si lůžko a šla za ostatními do kuchyňky. Měla jsem obrovskou radost, když jsem viděla přicházet Martinu, kterou jsem potkala už na minulé ceremonii. Měli jsme ještě dost času a tak jsme se s Marťou a ještě jednou bytůstkou – Lůcou, rozhodly, že se půjdeme projít na rozhlednu.

Když jsme se vrátily, povídali jsme si s ostatními ještě v kuchyňce. Také už přišel Lukáš (překladatel), tak si nás zapsal, vybral prašule a řekl nám, co a jak. Později jsme se sešli všichni v místnosti, kde se odehrává v noci ceremonie, kde nám Luki vyprávěl o tom, co se bude dít a různé další info, jako minule Káťa.

Později už nastal čas na ceremonii, protože se konečně setmělo. Tak jsme zabednili ještě různé škvíry, kudy by mohlo přicházet světlo, zapálili uprostřed svíčky apod.. Já jsem odešla ještě na záchod a vytáhnout si z očí čočky, abych si mohla nechat kápnout tabáček opět a když jsem se vrátila, vedle mého spaní si připravoval nocleh nějaký kluk. Když jsem procházela skrze místnost, velmi mě upoutal a nějak jsem ani nikoho jiného nevnímala.. ihned se mě ptal na jméno a představoval sebe. Pak už nám Pedro zakázal mluvit. Sedli jsme si  a Filip se ke mně ještě naklonil, aby se šeptem zeptal, odkud jsem. Ten výraz jeho tváře jsem si pamatovala celou noc.

Před ceremoní jsme se opět představili a řekli pár slov. Pedi  nám pak taky něco povídal, například, že můžeme lidem, kterým je v noci zle, vysílat energii a lásku,….. a obřad mohl začít.

Kdo chtěl, lehl si zase hlavou do středu místnosti a Pedro mu nakapal do očí tabáček. Takže i já nabrala odvahu a tu štiplavou věc jsem si dobrovolně nechala kápnout  .. myslím ale, že už se na to příště vykašlu, dost to štípe. Asi to aspoň pro příště zkusím i bez toho.

Pro medicínku jsem si šla mezi posledními a vypila jsem tentokrát o něco málo méně než minule. Jak srdce řeklo… Vedle mě z jedné strany ležela Petra s bubínkem a z druhé strany Filip, který měl jak bubínek tak i nějaké další hudební nástroje. Oba hráli, někteří lidé zpívali, broukali si. Lukáš hrál na kytaru a zpíval. Byla to nádherná atmosféra. Svíčky byly už zhasnuté, všude tma tmoucí, hudba zněla kolem a ája začínala pracovat.

V noci jsem opět neviděla mnoho věcí, pracovala mi znovu na mentální úrovni. Ona ví co a proč dělá, takže jí věřím a vím, že je to tak správně. Objevovaly se mi neustále jen oči a ústa. Jako bych celou dobu koukala na svou pusu a do svých vlastních očí. Což už cca poslední dva až tři měsíce vídám častěji, když zavřu oči.

Tentokrát byla medicína dost silná. Vím, že jsem opravdu moc nedokázala ovládat tělo a pohyby celkově. Já, člověk posedlý sebekontrolou, ten pocit samozřejmě úplně nenesu  nejlépe, tak jsem si lehla do polohy embrya a dýchala do země, což hodně pomáhá se uzemnit. Jelikož jsem toho nijak moc neviděla, tak jsem se soustředila především na energie v místnosti a vysílání energií lidem, kteří zrovna zvraceli.

Fíla jako jediný měl jinou medicínu než my. On místo ayahuascy měl tabáček, který má mužskou energii oproti áje, která má ženskou. Chudák zvracel nejvíc, měl dosti těžkou a dlouhou noc. Takže jemu jsem té energie se snažila posílat hodně.

Péťa v noci hodně bubnovala a zpívala. Když byla ája v plném proudu, tak zpívala a vykřikovala texty jako „Jsem šťastná, šťastná, moc šťastná.“ nebo „mám ráda, tak moc, tak moc, tak moc ráda.“ Bylo to super a velmi pozitivní.

Bylo zvláštní, že Filipa jsem viděla hodně ve světle. Všude byla tma a nebylo vidět na krok a přitom on jakoby v té tmě vůbec nebyl a seděl někde pod lampou.

Potom, když pro mě přišel Luki, abych šla na očistu, řekla jsem mu, že nejsem moc schopna se hýbat a že tedy půjdu po čtyřech (což je zcela běžné). Tak mi svítil na cestu a dovedl mě k Pedrovi. Očista u mě probíhala opět ve dvou lidech, takže jsem tam nebyla sama. Byla jsem ráda, že jsem ji neprozvracela jako minule a dokázala se celkem soustředit na energii, co byla z šamana cítit.

Cestu zpět jsem si dala opět po čtyřech a omylem jsem si lehla vedle deky, což jsem zjistila asi až po deseti minutách. Je sranda pozorovat, jak takové lehké úkony jsou v tuto chvíli obtížné.

Tentokrát se mi hodně třáslo celé tělo a ruce a tak i třeba smrkání nebylo nejjednodušší. Tabáček mi ucpal celý nos, takže smrkání nebo spíše pokus o to byl nutný. Ale je pravda, že mě to pobavilo, jak mi nejde ani uchopit kapesník a dokonce jsem se rozbrečela smíchy. Smích je během toho procesu důležitý, uvolňuje dobrou energii.

Jinak tentokrát jsem tedy vůbec nezvracela. Vždy se mi to podařilo rozdýchat vědomým dechem. Ale popravdě o to hůř mi bylo ráno. Trvalo dlouho než jsem se přestala motat a začla na sto pro koordinovat své pohyby.

Druhý den byl opět úžasný. I kdyby celá noc byla pouhým utrpením, stojí to za to kvůli tomu následujícímu dni. Lidé se  začali budit a postupně jsme se scházeli venku na zahradě, kde jsme společně posnídali meloun a rajčátka, leželi v trávě, vyprávěli si, co jsme prožili…je to velký zážitek cítit tu napojenou atmosféru po ceremonii, kdy v každém ještě pracuje medicínka.

Fíla zvracel až do rána, takže bylo jasné, že když ho to konečně přešlo, tak si ještě trošičku pospí. Petra a Martina šly mezitím první na sdílení s Pedrem a já se válela na trávě a povídala si s Lůcou. Dohodly jsme se, že půjdeme na sdílení společně a vzájemně si sepíšeme vše, co Pedi té druhé říká, aby nám nic neuteklo a přitom jsme mohly dávat pozor.

Pedro mi řekl, že když vídám ty oči a ústa opakovaně, že ten symbol zmizí, jakmile ho pochopím. To, že vidím své oči a rty je díky tomu, že 80% procent je z nás samých, ale může to být 100% pravda nebo i stoprocentní lež. To samé je se slovy a zrakem. Vždy to může být pouhá iluze.

Řekl mi, že duše bez těla by byla svobodná a že ceremonie je pro mě důležitá, abych pochopila, kdo jsem. Moje tělo se prý vždy v noci rozvibrovalo s údery bubnů, ať už od Fíly nebo Péti. Povídal mi o tom, jak jsem silná a jemná zároveň, že za to může to, že jsem oheň a voda přesně na půl. Že jsem velmi citlivá, ale silná jak uvnitř tak i na povrchu. Měla bych být více jako voda, protože tu nelze zničit. Oheň znamená velmi silný charakter a voda citlivost a emoce. Neměla bych si emoce v sobě dlouhodobě ukládat, ale ventilovat je. Více naslouchat a být trpělivá. Srdeční čakra je pro mě zemským centrem a mým nejpodstatnějším kanálem. Díky němu se prý mohu dostat ke všem svým kvalitám.

Poradil mi, že bych si měla vzít pásku přes oči a jít se projít na čtyři hodiny třeba do lesa. Pomůže mi to pocítit, jak důležité jsou smysly a každý zákop a bolest projeví nové emoce a myšlenky. Stejně tak, abych jeden den zkusila nemluvit, aby se naopak zlepšily zase jiné smysly a opět se vynoří zajímavé myšlenky a uvědomění. Prý u těchto úkolů pocítím důležitost každého kroku a pomůže mi to nastolit vnitřní sebedůvěru. Mám propojit důvěru, srdce a sebelásku. Sebeláska je tak snadná jako rozhodnutí se napít vody. Měla bych pracovat se strachem a jeho vrstvami. Pokud si věřím, mám sílu udělat cokoliv. Jako bytosti potřebujeme v něco věřit, abychom měli sílu.

Další, co je pro mě důležité je vzduch. Uvědomování si vlastního dechu a dýchat, co nejčastěji vědomě. Dechem je možné ztransformovat cokoliv. Kdyby člověk dýchal vědomě celý život, štěstí by bylo nekonečné. Vítr je komunikací. Když mi něco vadí, měla bych to hned sdílet. Můžu při tom pozorovat, kdo doopravdy mluví. Mám prý spoustu energie a život před sebou.

Ohledně fyzického těla cítil pokles energie u ledvin, močového měchýře a bederky. K mé energii se nejvíce hodí jako lék aloe vera a můj oblíbený amazonský čaj wayusa.

Pro bederní páteř mi prý pomůže sprint. Mám jít někam sprintovat a představit si, že mě pronásleduje jaguár a běžet jako o život . Velmi mě naplní při slunci pozorování přírody a uvědomování si koloběhu.

Šla jsem si pak akorát pro něco dovnitř a Filip už byl v kuchyňce. Hned se mě ptal, jestli odjíždím, nebo ještě chvíli zůstanu, že by si se mnou chtěl ještě popovídat, než zmizím.

Byl to příjemný den plný silné a přitom tak povědomé a známé energie. Krásný den.

Vím, že vše je a bude, jak být má a že toto byl velmi silný zážitek … ayahuasca prostě kouzlí a já cítím velký vděk, že s ní můžu pracovat.