Ayahuasca dvakrát po sobě

Napsal Mia Karmínová (») 9. 10. 2018, přečteno: 112×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a onlineaya.jpg

12. a 13. pití 

Konečně to dopadlo a já se vydala na dvě babičky za sebou. Byla jsem nesmírně zvědavá, co se stane tu druhou noc, jestli mi to dovolí se dostat dál a co se bude dít. A rozhodně to stálo za to.

Přijela jsem tam i s Péťou, kamarádkou, která se rozhodla to poprvé též vyzkoušet. Ihned jak jsme dorazily, rozložily jsme si spaní na mém oblíbeném a stálém místě a provedla jsem ji domem. Poté jsme si šly ven do altánku dát tabáček a přivítat se s lidmi, co už byli na místě.

Krásně to začalo, tabáček mi rozvibroval tělo a nádherně naladil. Schylovalo se na opravdu silný víkend.

Potkala jsem tam známé tváře i nové a velmi zajímavé lidi, prostě krása a rozmanitost jako vždy. Nechce se mi ovšem uplně zaobírat tím, kdo vše tam byl a co jsme s kým rozebírali, spíš se vrhnu přímo do večerní ceremonie.

  1. noc

Jak to už bývá, začali jsme tabáčkem do očí. Ten mi tentokrát dal celkem zabrat, měla jsem opravdu hodně otlačené kontaktní čočky v očích a do toho vykapané oko kapkami na zánět spojivek, takže mně pak opravdu dosti očka bolela. Ale jinak to byla pohodička, líbí se mi, jak se dá ta bolest už krásně prodýchávat a přijímat. Hodně se to dá ovlivnit, jak moc co koho bolí. Neuvěřitelné.

I Petra to bravůrně zvládla a zaujalo jí to dýchání, co vše dokáže a jak je mocné.

Medicínka do mě tentokrát celkem padala, vypila jsem cca polovinu kalíšku. Nicméně ta noc byla taková všelijaká. Nebyla jsem nějak moc schopná uchopit myšlenku a zkoncentrovat se. Ale co jsem tak celkově pochytila, tak bylo vše příjemné, růžové. Hodně jsem tam viděla růžové barvy, květy a dětské postavičky zvířátek.

Na chvíli se mi udělalo celkem špatně a vypadalo to, že po třech letech pití medicínky asi budu zvracet. Jenže to nakonec nedopadlo a ještě k tomu ten pocit v žaludku a tíha tam zůstali.

Ráno, když si nás Pedro zavolal na sdílení, jsme se sešli u něho v místnosti, nalili si čerstvou Wayusu a začali si vyprávět, co kdo viděl a prožil během ceremonie.

Odvyprávěla jsem mu svoje dojmy a on mi zase řekl ty jeho z očisty. Povídal mi o tom, jak pro něho bylo neskutečně zajímavé se setkat s mou energií, že ji mám velice silnou a jen tak se to nevidí. Prý mou energii viděl v bílých barvách a je to poměrně vzácné. Velmi čisté a jemné.
Doporučil mi, že bych se následující noc měla napít mnohem víc, než obvykle. Že bych neměla tentokrát poslouchat tu svou klapku a jít přes ní. Že mi to pomůže se s medicínou více spojit, více jí naslouchat a odnese mně mnohem hlouběji. Doporučil mi to právě proto, že se mi občas stává, že mi nejde uchopit ta myšlenka a jsem roztěkaná při medicínce.

Během dne jsme s Péťou a jedním klukem – Honzou hodně blbli venku. Celý den byl krásný, slunečný a naprosto veselý. Šli jsme se projít na rozhlednu pěkně bosky, váleli se v trávě, hráli hry, házeli po sobě kaštany a neustále se smáli. Celý den jsme se provokovali povídáním si o jídle, které při dietě nesmíme a na které máme chuť. Lidi kolem se nám opravdu smáli z plných plic.

Jinak mi celý den bylo malinko těžko a věděla jsem, že následující noc bych opravdu chtěla zvracet a dovolit si to pustit ven.

Navečeř už přijížděli noví nocležníci a postupně se k nám přidávali ven na deku k našemu tabáčkovému kroužku. Přijelo celkem velké množství nováčků a nám bylo jasné, že tato noc bude víc než zajímavá.

      2. noc

Už navečer a natož těsně před ceremonií se moje nervozita a strach extremně navýšily. Představa, že se mám napít víc, než mi vlastně tělo či krk dovolují mě opravdu hodně děsila a bylo mi naprosto jasné, že se pozvracím hned při tom pití. Začínala jsem se celkem dost klepat a zrychloval se mi dech. Nedalo se té nervozitě z toho, až půjdu na řadu, ubránit.

Klasicky jsme začali tabáčkem do očí a jelikož jsem si vyndala kontaktní čočky už asi dvě hodiny předem a oči jsem si nevykapala, tak práce s ním byla značně příjemnější. Vyloženě jsem si hrála s dechem a pozorovala bolest. Dokud jsem dýchala správně, bolest se dala ovládat, zůstavala pevně v očích a nijak mě nerozptylovala. Jakmile jsem ale přestala správně dýchat, bolest vystřelila do celého obličeje a tělo začalo panikařit a dovolovat bolesti se rozrůstat. Samozřejmě, že jakmile jsem zase správně dýchat začala, bolest odezněla. Neuvěřitelné, co prostě síla vědomého dechu vše dokáže.

A bylo to tu, chvíle, kdy jsem vstala a zamířila k Pedimu pro medicínku. Klekla jsem si, vzala jsem si kalíšek a poděkovala.
Poprosila jsem medicínku, ať mi pomůže, ať mi to dovolí a odhodlaně jsem začala pít, ačkoliv už jen ta vůně mě natahovala a vůbec mi to neulehčovala.
No sláva! Já to zvládla. Vypila jsem skoro celý kalíšek! Což by nebylo tak velkolepé, kdyby ovšem ta klapka nepřišla v polovině kalíšku. Takže paráda, o celkem velké množství jsem se napila víc, než mi krk zdánlivě dovoloval. Aj aj, začalo to kopat a naježily se mi chlupy opravdu ještě přímo tam. Vykloktala jsem si pusu wayusou asi třirkát, několikrát se oklepala, nasadila výraz kyselého pomeranče a pak se wayusy i přímo napila. Poděkovala jsem Pedimu a vyletěla zpět ke své karimatce, kde na mě čekal maličký kousek zázvoru, abych se pachutě z medicínky zbavila ještě trošku.

Hodně to se mnou cukalo, kyblík jsem měla ihned před sebou a bála se, že opravdu to půjde velmi rychle vše ven. Ale naštěstí se mi to podařilo vydržet a uklidnit.

Dlouhou dobu jsem čekala, než se s babičkou spojím a než se rozvibruji. Všem proces už začal a já stále opřená o kyblík seděla a čekala. Když to ale začalo, bylo to ze vteřiny na vteřinu a neskutečná síla.

Viděla jsem takový vlnící se dým v růžových, fialkových až tyrkysových barvách, který mě začal obklopovat, hladit mě a vcházet do mě. Objímal mě a tančil se mnou, prostupoval mnou a já jím. Bylo to jako by mi ayahuasca říkala „vítej, teď konečně můžeme začít“.
Od této chvíle už mělo vše poměrně svižný spád. Mně se celkem rychle udělalo špatně a kyblík se stal mým nejbližším přítelem. Sice jsem ho nepoužila a nezvracela, ale neustále jsem k tomu měla náběh, tak jsem byla ve střehu a nepouštěla ho z ruky.
Kompletně a velmi silně jsem se rozvibrovala a bříšku bylo stále hůř. Cítila jsem, že tahle noc už dopadne, že ven to opravdu půjde už brzy.

Potom pro Petru už přišel pomocník, ať jde na očistu a ta nebyla schopná. Bylo jí velmi zle a měla těžké stavy, takže mi bylo jasné, že se hnedka otočí na mě a vezme tam nejdříve mě a pro ni se vrátí. Jenže Péťa to, chudák, nedala ani potom a musel ke mně přivézt někoho jiného a popravdě jsem nějak ani nedokázala vnímat, kdo to byl.

Přišla jsem na očistu totiž po čtyřech. Ne že bych nemohla chodit, ale nějak jsem cítila, že to pro mě bude lepší. Sedla jsem si na kolena proti Pedimu a automaticky natáhla ruku po kyblíku. Bylo mi víc než jasné, že už je to otázka sekund. Držela jsem ruku položenou na kyblíčku a jakmile Pedro začal s očistou, spustilo se to a kyblík byl můj nejlepší kamarád.

Voila, má druhá ayahuasca v životě, při které jsem zvracela a opět během očisty. Krásně mi to připomnělo medicínky bez zvracení, které mi jsou vážně pohodlnější. Ale popravdě si to nemůžu vynachválit, protože tohle byl tak nesmírně úžasný pocit úlevy. Z očisty jsem opravdu odcházela střízlivá, čistá, plná energie a s naprosto prázdnou a čistou myslí. To byla neskutečná nádhera.

Vrátila jsem se opět po čtyřech na své místo a samou úlevou jsem opravdu volala hurá a jupí. Uuuuffff, to byla taková paráda. Lehla jsem si a chtěla se nechat unést do nějaké procesu, uchopit nějakou myšlenku a rozvíjet ji. Ale nějak jsem si uvědomila, že vlastně to vůbec tak nechci. Došlo mi, že se miluji naprosto a bezvýhradně přesně tak jak jsem a jaká jsem. Teď a tady. A že si nepotřebuji utvářet nějaké myšlenkové procesy a něco objevovat. Že co chápat chci a čemu chci rozumět, tak už vím a odpovědi znám. V tuto chvíli jsem prostě jednoduše chtěla být. Jen být s čistou myslí a součástí všeho. Mít takhle krásně prázdnou hlavu bylo tak krásné a uvolňující, že jsem si to užívala a nechala se tím zcela pohltit. Byla jsem.

Minulou noc se mi opravdu špatně spalo. Neustále jsem se budila, spala jsem jen tak cca po deseti minutách a celé tělo mě bolelo a tlačilo. Tato noc byla ale perfektní. O půlnoci odešel Pedi a dejme tomu, že v půl jedné jsem už spala nerušeným spánkem až do sedmi ráno. Probudila jsem se první a ještě vleže uvažovala, co a jak formulovat při sdílení. Napadla mě pěkná formulace a ve strachu, že to zapomenu jsem vstala a šla si rozsvítit do kuchyně a celé to sepsat rovnou v angličtině, že mu to přímo přečtu.

This night was very strong and important for me. The beginning was slow and I was little bit waiting. But then when it came it was a beautiful dance. I saw something like smoke in pink, violet and turquoise colors. It was touching me, filling me, dancing with me. It conected with me and the feeling from that was like when ayahuasca is telling me „welcome, now we can start“. From this moment it was very strong. The vibes was high and I became sick and couldnt move. After purgation where I vomited I was relaxed. I realised I dont want to think about anything. I dont want to find any solutions etc… I realised I absolutely love myself exactly as I am now. So I just was in the room with empty mind. Thinking about nothing. I just was! Perfect moment saying nothing and everything together. Thank you, Pedro, for everything what you are doing for us! I do appreciate it.

Ve stejnou chvíli, kdy jsem to dopsala, se otevřely dveře a Pedi vešel. Udivil se, že jsem tak brzy vzhůru a že jestli chci jít rovnou sdílet, když už jsem vzhůru, tak že mám přijít za ním nahoru.

Při sdílení jsem to opravdu přečetla a Pedi mi řekl, že opět ta má energie pro něho byla velmi zajímavá. Že ze mě cítí velkou silnou energii, radost a mír. Povídal mi, že přestože vím, že jsem opravdu silná, tak jsem prý ještě stokrát silnější než si vůbec o sobě myslím. Že ve mně je tak veliká životní síla, která se opravdu jen tak nevidí.

Vyprávěl mi o tom, jak je důležité se netrápit zbytečně moc globálními problémy. Že je opravdu srdcederoucí ubližování zvířatům a přírodě, ale že prostě musím pochopit, že se nic neděje bez důvodu a vše má svůj smysl. Dával mi příklad i na svém domovu, na džungli. To že ji rozprodávají a drancují ho opravdu bolí a ničí, ale je třeba chápat, že se takové věci stát musí. Ti lidé tam prostě něco potřebují a kdyby se to nedělo, tak on tu nesedí s námi a nepomáhá nám tady. Vše má svůj smysl, ať už to tak občas třeba nevypadá.

Doporučil mi, abych si udělala detox organismu a hodně se teď věnovala ovoci a ovocným šťávám. Také abych cvičila dechová cvičení a trošku se zaměřila na posílení své imunity a vyčistila si krev.

Po zbytek dne jsme si s Péťou a Honzou leželi venku na dece a nechávali doznít celý ten silný a krásný víkend a odpoledne jsme vyrazili domů.

Teď už nás jen čeká vše pěkně zapracovat, přijmout a převést do praxe.

What-do

Pedi, ještě jednou opravdu velké díky za vše, co pro nás děláš. ♥

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel deset a deset