Musí to ven!

Napsal Mia Karmínová (») 8. 3. 2017 v kategorii Deník mé duše, přečteno: 1318×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a onlinelaska31.jpg

Něco vám povím o svým temnějším období života. Je mi 28 a už je to téměř deset let, co mi životem proběhla první láska rychlostí imigranta běžícího za rychlíkem do Evropy. Dopadlo to zle, jak už to tak bývá. Čtyři roky jsem prořvala, protrpěla, dýchat jsem nemohla ... Bylo to jako mor, neustále tekly slzy a nechtěly přestat. Ze spaní jsem křičela, k životu byla těžce apatická, nikdo mě nezajímal. Dalších pět let už bylo od něho osvobozených, ale k čemu to bylo dobré, to do dneška nevím. Nikdo mě nezaujal, k nikomu jsem nic necítila …

A tak jsem se plazila životem dál a naučila jsem se ho vyplnit jinak. Lásku jsem nahradila poznáním spirituálnějšího světa, duchovními touhami a úspěchem zcela ve všem, co kolem lásky obcházelo z dálky. Takže jsem se postavila na nohy, zapracovala na své osobnosti, kariéře, vzdělání a dostala jsem vše, co jsem chtěla. Protože když víte, jak na to, je to opravdu snadné.

Jenže co si budeme povídat, ta láska, objetí, sex prostě chybí. Život bez toho není úplnej a nalhávat si můžu, co chci.

Pravda je, že jsem se po těch devíti letech naučila být šťastná i bez toho citu, protože jsem zapomněla, jaké to je něco cítit. Naopak se mi začínalo zdát, že už to ani neumím a milovat nikdy nebudu. Měla jsem i tak obrovskou radost ze života a ze všeho, co nám nabízí.

Takže když to porovnám s tím, že jsem se kdysi v pubertě chtěla zabít, řezala jsem se a polykala prášky, tak to byl úžasný úspěch, že jsem měla takovou chuť do života. Člověk by řekl, ano, ta holka ten boj vyhrála, září do všech stran, je pozitivně naladěná, super.

Jo, tak to jsem si o sobě vážně myslela. Ale jen do určité chvíle, než mi do života vstoupil člověk, který mi zboural celý můj domeček z karet, dal mi přesně to, co jsem si vždy přála, nechal mě si myslet, že si to zasloužím a že to bude už navždy a přesně v tu chvíli mi to vše zase vzal.

Představte si, že jste závislí na heroinu, čokoládě nebo cigaretách například. Přijde někdo, kdo vám dá přivonět, vychválí kvalitu a chuť, dovolí vám olíznout obal a pak to celé spláchne do hajzlu.

Kurva, ty vole, já se fakt zamilovala, dovolila jsem si věřit, že mám taky nárok na štěstí, na lásku…jak jsem vůbec mohla být tak blbá a naivní? Těžko říct, ale sladkým kecům se prostě věřit chce. Pravda je ale, že uvěřit tomu, že mě nechce a nemá rád, bylo velmi snadné. Vždyť taky proč by měl mít. Kdo by měl? Nestojím za to, nestojím za nic …..

No nejsou to krásné sebedestruktivní myšlenky? Když se mnou vytřel podlahu, měla jsem těchto myšlenek plnou hlavu. Proklínala jsem se, nadávala jsem si, jak jsem vůbec mohla být tak tupá a věřit, že bych mohla být šťastná a zamilovaná, nedej bože milovaná. Do toho mi pořád ne a ne dát pokoj. Nejspíš mě potřebuje vidět, jak se koupu na dně a když chci vstát, přihodí tam další šupu, protože proč bych se měla stavět na nohy, když mě má v malíku. Takže jsem si samozřejmě musela poslechnout kecy o tom, jak zjistil, že bez své ex nemůže existovat. To chceme přece každá slyšet, no ne?

Nejde mi se odpoutat, to co k němu cítím, nesmažu mrknutím oka. Ale udělám to, pečlivě se snažím a pracuji na tom.

Ano, opravdu hodně moc mi lhal a hodně moc mi ublížil. Vše mi dal i vzal, ukázal mi i mnoho věcí, co jsem o sobě nevěděla.

Bolí to, sakra moc to bolí!

Ale i přes to všechno to mělo smysl a přes to všechno cítím vděčnost za tuhle zkušenost.

Je vlastně hodně uklidňující najednou zjistit, že když jsem si myslela, že milovat neumím, tak mi ukázal, že umím. Díky němu i vím, že ne každej chlap mi musí lézt na nervy a můžu s ním být častěji, než jsem tušila. Vím, že jsem schopná noc co noc vedle někoho spát a cítit se klidná.

Taky v kontrastu mi ukázal, že mi za to nestojí. Nikdy se nezajímal o moje pocity, názory. Já chci chlapa, co si mě váží a jsem jeho jasnou volbou.

Uvědomila jsem si svůj problém se sebeláskou, která mi chybí, a já myslela, že tento boj jsem vyhrála už dávno. Krásně jsem se spletla a za toto poznání jsem velmi vděčná.

Život nám nese jednu lekci za druhou a je jen na nás, jak se k těm lekcím postavíme. A víte co? Já se chci učit. Přijímám, co mi život nakládá, protože vím, že mě čeká něco nádherného a to by mě bez těchto zocelujících ran nikdy nepotkalo. Jsem velmi silná, ale vypadá to, že pro své lepší zítřky musím být ještě silnější a ještě dostat nějaké ty rány života. Protože není nic, co by čas nezhojil a nic, co by mi zabránilo zářit pro přítomnost i ty lepší zítřky.

Protože všichni máme právo na štěstí!

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Lenka H. z IP 91.214.158.*** | 8.3.2017 14:44
Napsala jsi to úplně krásně. Úplně jsem při čtení cítila, jak přesně se cítíš. Stříkají z toho emoce. Neboj se, vztyč hlavu vzhůru a kousek opodál bude další smile... a lepší... smile
Mia Karmínová | 8.3.2017 14:47
Děkuju, taky jsem se u psaní dost navztekala a nabrečela ... tak tam asi nějaká ta emoce zavítala smile ...
Ano, máš pravdu. A tahle cesta je k tomu lepšímu prostě potřebná smile
Děkuji...
petra j z IP 89.190.78.*** | 8.3.2017 15:23
Mio vitej v realnem svete...bude to jeste boj. Znam to. Taky nechapu kde je to tlacitko, ktere se ma zmacknout kdyz chces na nekoho zapomenout. Mozna ti nelhal. Mozna to tak chtel a mozna mu proste neslo zapomenout na nekoho...stejne jako nejde zapomenout tobe...


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel devět a třináct