Ayahuasca (7)

Napsal Mia Karmínová (») 12. 10. 2017 v kategorii Deník mé duše, přečteno: 308×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a onlineja_2.jpg

Myslím, že tentokrát slovy ani nedokážu popsat, jak krásný to byl zážitek. Prožít si dvě takovéto ceremonie rovnou za sebou bylo opravdu silné. 

1. noc CHIRI WAYUSA

Shodou různých okolností jsem tentokrát nejela sama, ale jela jsem v doprovodu své kamarádky Janči, které se také zalíbila ceremonie s Chiri Wayusou - její první ceremonie vůbec. Když jsme přijely, rozestlaly jsme si na mém oblíbeném místě, kde jsem vyjma poslední zkušenosti spala pokaždé a šly jsme se připojit k ohníčku k ostatním lidem. 

Hnedka z kraje mě pobavila a velmi potěšila jedna věc. Zjistila jsem, že tyhle mé žblechty vážně někdo čte a není se mnou pokrevně spjat, tedy se necítí povinován :-D ... Přišla totiž jedna holčina a každému podávala ruku - představovala se. Tak jsem jí řekla i já své jméno a v tu chvilku se ozval jeden mužíček vedle mě "Ty jsi Mia? Mia Karmínová?" ... to jsem trošku vyvalila bulvy. Když zapadly zpět, vysvětlil mi, že viděl můj blok právě kvůli té Chiri Wayuse. A mé srdéčko (rozuměj ego) opět zaplesalo ... 

Zmiňovat se, že tam byl opět Filip už asi ani nemusím, začínám mít pocit, že to ani jinak být nemůže. Já ho vlastně jen jednou jedinkrát nepotkala a to bylo při mé první ceremonii. 

Někteří lidé už byli po ceremonii s babičkou a pár lidí přijelo až tento den. Všichni jsme seděli venku u ohně a když přišel Pedro, začal nám vyprávět o Chiri Wayuse.

Řekl, že je to rostlinka, která přináší odpovědi. Prý dříve, když byl malý, něco ho bolelo a netušil proč, tak mu ji dali vypít, položili kolem něho kopřivy, aby se nemohl hýbat a řekli mu, že díky této rostlince zjistí, proč ho to bolí i co s tím zmůže. Po vypití se totiž člověk nemá moc hýbat, prý zůstat v jedné poloze ve stoje či v sedě a soustředit se do sebe, aby vše mohlo správně pracovat a pak odpovědi přijdou. Také vyprávěl, že když chce někdo žít v džungli s nimi, tak mu dávají měsíc pít každý den a jen ten, kdo to snese, tam může s nimi být. Že když se to pije denně, tak to velmi hází s emocemi.

Poprosil nás, abychom se všichni postupně představili a řekli, co nás přivedlo. Tuhle část mám ráda, pozorovat lidi, vnímat a poslouchat jejich příběhy a cesty ... když jsem byla na řade řekla jsem něco o tom, že pro mě je to jako přijít domů, vždy když jsem tam, jsem doma, cítím se doma. Ta atmosféra, lidi, prostředí ... je to můj domov. 

Na ceremonii jsme se přesunuli dovnitř domu a stejně jako před ayahuascou jsme měli možnost si dát tabáček do očí pro lepší soustředění, vyklidnění a uzemění. Janča ho zprvu zcela zavrhla, ale na poslední chvíli si dodala odvahy a lehla si též hlavou ke středu připravená na tabáček. Holčina, co ležela vedle ní, jí dokonce mázla na třetí oko cedrovou esenci pro ochranu před strachem, a tak se to tam krásně rozvonělo. Sem tam občas zakručelo něčí bříško, všichni jsme totiž už od jedné hodiny nesměli jíst, abychom měli čisté tělo a přijmuli rostlinku..

Mám opravdu velkou radost, protože konečně jsem dokázala s tabáčkem pracovat pomocí dechu natolik, že mě neštípal a nekřivil mi xichtíček do všemožných hyperbol a synusoid, celý jsem ho prodýchala a byla v klidu. I Janča to zvládla bravůrně a ve finále byla ráda, protože ten klid a odevzdání se, co pak člověk cítí je velmi osvobozující od našich hyperaktivních životů tohoto světa. 

Pili jsme popořadě a cca půllitr. Tohle je naštěstí mnohem příjemnější pití než ája, která není zrovna nejchutnější. Ale i tak jsem to vypít nezvládla, já prostě s tím náhlým přísunem většího množství tekutin nejsem zrovna kamarádka. Nechala jsem tam něco málo. Poděkovala jsem se a šla se usadit ven k ohni. Pedi říkal, ať jsme tak alespoň dvě hodinky takto než půjdeme spát. 

Dívala jsem se do ohně a asi po dvaceti minutách se rozjely myšlenky a pak už jsem nedokázala vnímat čas. Zdálo se mi totiž, že tam sedím tak půl hodinky a já tam byla téměř čtyři hodiny ... po nějaké době se mi rozvibrovaly rty, po nich i jazyk a v zápětí celé tělo. Jemné jehličky brněly všude. Myšlenky byly krásné, čisté a jasné. Nepřišla jsem na nic nového pod sluncem, věe jsem dávno věděla, ale i tak bylo krásné si to připomenout, osvěžit, potvrdit ... ujistit řekněme. Neustále dokola se mi zobrazovalo, že příroda je mi vším, je mou podstatou, je se mnou propojená. A na otázku typu partnerství, vztahy, lásky se mi dostávalo odpovědi, že jsem krásná a úžasná bytost, která je naprosto dokonalá přesně tak a tam, kde zrovna je a je zcela nemyslitelné, že něco tak dokonalého jako je láska by mě mohlo minout. Zní to zvláštně asi, když to takto nahlas vyslovím. Ale byl to velký zážitek přijetí se, vidět se takovýma očima a vnímat se jako dokonalou bytost. Bylo to natolik silné, že se mi to zjevilo vlastně pak už téměř v každé otázce, jelikož toto je vlastně odpovědí na všechno. 

Tělo mi neustále vibrovalo, myšlenky už se opakovaly a já se rozhodla jít spát, že vlastně na nic nového už asi nepřijdu. Nad ránem jsem se vzbudila a na břiše mi spalo malé černé štěně s mou rukou v hubě, nějak nevím, kdy se toto stalo :-D ... ale bylo to kouzelné. Byl tam totiž jeden klučina Tomáš, který tam přijel se dvěma krásnýma štěňátkama - bílým a černým. Obě kouzelné. 

Sdílení probíhalo v pět ráno u ohně. Dříve, než se nás dotklo sluníčko. Nikomu se nechtělo moc mluvit, Chiri Wayusa každému pořád pracovala v mysli ..... po nějakém čase jsem Pedimu pověděla, co jsem prožila, co jsem cítila a jeho odpověď byla velmi krásná. Opět mi pohladila ego (ano ano .. zapracuji na tom, je stále, co dělat) .. Řekl mi, že některé ženy jsou velmi rychlé, že cesta k jejich otevřenému vědomí proběhne velmi rychle a pochopí téměř vše za krátký čas. Umím si představit to pít každý den po celý měsíc, věřím, že bych to ustála a mnohé by mi to dalo. Krásně jsem si s Chiri Wayuskou porozumněla a popovídala. Opravdu nádherné to bylo. 

K Chiri Wayuse se pojí ceremonie kakaa a mě jen mrzí, že Janča o ni přišla, protože jela už domů, aby stihla jít do práce. Ta ceremonie byla totiž velmi zajímavá a poutavá, příjemná. 

Sešli jsme se opět kolem ohně, Pedi dal na oheň pánev a do té vysypal kakaové boby. Jeden z nás je vždy míchal a za těchto zvuků jsme se společně soustředili na dech a naciťovali se na to kakao. Během toho, abych to měla trošku složitější, se kolem mě a po mně neustále plazila obě ta krásná štěňata a nehla se ode mě vlastně v tu chvíli ani na krok. Když bylo kakao opražené, začali jsme ho společnými silami loupat a mlet. Umletá kakaová hmota se opět dávala na oheň a promíchávala s ovesným mlékem. Krásný proces to byl. Když bylo vše hotové, kakao se vlilo do porcelánových konviček a šli jsme dovnitř, kde jsme si sedli na zem do kruhu a chytli se za ruce. Nějakou dobu jsme každý zpívali "ohm" ve svém vlastním podání a můžu říct, že když se tyto zvuky sladily, tak to byla neskutečná slast a nádhera. Pedro potom poslal dva šálky po a proti směru a každý se napil. Stále jsme nesměli nic jíst, aby naše chuťové buňky tuhle dobrotu opravdu řádně ocenily a musím říct, že to stálo za to. Krásná ceremonie kaka to byla. 

Sranda bylo, že po noční Chiri Wayuse jsme se všichni motali a při chůzi drželi čeho se dalo. Vždy, když se někdo zvedl a někam se přemísťoval, vznikl z toho velký smích. Parádní atmosféra a spousta srandy.

Poté už jsme mohli si jít po svých a trošku se něčeho najíst, než začne další půst kvůli ayahuasce. No moc jsem tomu se dvěma banány a dvěma nektarinkami nedala. Venku jsme si povídali s Tomášem a hráli si se štěňátky. Potom jsme se společně šli projít na rozhlednu, která je nedaleko a užili si jeden z posledních prosluněných dní v leže v trávě ... navečer se Tomáš s dalšími lidmi rozhodl už odjet a nezůstávat na ceremonii s babičkou.

Byl to pro mě opravdu krásný a silný den. 

2. noc Ayahuasca

Když Tomáš odjel, šla jsem si sednout ven, kde jsem si po celý zbytek večera povídala se Zbyňkem a nemohla se přestat smát. Po celý den jsem byla taková rozněžnělá a najednou večer se to tak zlomilo a já se jen smála a smála. Bylo mi neskutečně vtipně až vlastně do rána a i dál.

Pomalu jsme se pak oba přesunuli už dovnitř a čekali, než začne ceremonie. Během toho čekání jsme seděli s pár lidmi v té místnosti, kde vše probíhá, každý na svém spacáčku a povídali si a smáli se společně. Vyprávěla jsem jim, jak mi (nadneseně řečeno, nepoprdím se z toho :-D ) drásá nervy zvuk takového hudebního nástroje, který je oooobrovský a když se otočí, tak se v něm něco začne sypat. Prý to má zvuk silného deště .. takový osobní slejváček ... a já říkám, že ne! Dle mého to zní jako zrnění televize, která je na plné pecky a perou se tam bílí s černými. Při poslední ceremonii mi to dávalo slušně zabrat a musela jsem neustále myslet na to, jak Pedi říká, že se máme soustředit na dech a odprostit se od zvuků, co nás ruší. No, tak jsem si to mohla krásně vyzkoušet, příležitostí jsem měla vela. Od té doby, co jsem tohle odvyprávěla, tak kdykoliv někdo prošel dvěřmi, začaly se sypat další zbytečky v tom nástroji a každý propukal v hlasitý smích na můj účet  :-D ... asi nebude velké překvapení, když povím, že stejně to probíhalo celou noc i v době, kdy ceremonie už dávno probíhala ... inu nasmáli jsme se až až.

Vše proběhlo jako vždy, nějaké to představení, důvody, proč jsme tam, pokyny k tabáčku.... i tento večer jsem si ho dala a hurá, i tento večer se mi s ním povedlo pracovat stejně jako noc minulou. Myslím, že příště, už zkusím i do nosu, pokud někdo během dne nabídne :) ... je to vážně krásné vyčištění a odevzdání se té přítomnosti.

Začalo se pít a i já přišla na řadu. Tentokrát jsem si dala jeden lok, poděkovala a šla zpět na své místo. Celou noc jsem byla opět v pořádku a nic mi nebylo. Vlastně se stále nemůžu rozhodnout,jestli jsem za to radši nebo mě to trošku mrzí. Ale já medicínce plně důvěřuji a vím, že se mnou odvádí úžasnou práci a procesy mi přináší po celý měsíc od pití a upravuje staré procesy v hlavě. Dějí se mi díky tomu krásné změny k lepšímu a já jsem za to vážně vděčná.

Zbyněk se tvářil, jako že má velmi těžkou noc...zvracel o sto šest. Celkem mě to rozesmívalo, musím se přiznat. Po očistě jsem šla na záchod a na chodbě jsme se tam potkali. Smála jsem se mu, že má těžký proces a on se smál, že ne, že má přesně tolik, kolik snese a že si ještě i přidá. Řekla jsem mu, že i já uvažuji o tom, že si přidám, ale že ještě budu muset trošku popřemýšlet, jelikož si tím nejsem úplně jistá. Přesvědčoval mě, ať to udělám, že to neolituji a dal i nějaké ty rady, jak to lépe zvládnout. 

Když jsme se vrátili ke spacákům, sotva jsem si lehla a už se ptali, kdo si chce přidat medicínku. Nemám nejmenší tušení, jak se toto vše semlelo, ale najednou jsem vykřikla zcela bez rozmyšelní "Já". V tu chvíli už mě vedli k Pedimu a já držela kalíšek. Fíííha, nebylo to snadné se přemluvit to pít, ta vůně mi dávala zabrat. Asi na čtvrtý pokus mi kalíšek opravdu doputoval až ke rtům a já si opět dala jeden lok.

Miluju se za to, jaký jsem neskutečný magor :-D....sedla jsem si na karimatku a poplácala se po rameni, jaký jsem to borec, že jsem se poprvé odhodlala k přidání, svázala si velmi sebejistě vlasy do drdolu, vzala kýbl a čekala, že se mi hned otočí žaludek. Čekám ... a čekám .. a čekám a bubnuju si do kýble. A tak tedy nic, kýbl zahazuji v dáli, vlasy rozpouštím a dále si to zpívám a tančím v sedě, dokud se nerozhodnu jít spát. 

Druhý den jsem celý vlastně strávila se Zbyňkem a pokračovalo se ve smíchu a vyprávění si. Řekl mi opravdu hodně zajímavých věcí o vnímání světa, bylo to silné. Jsem ráda, že jsem ho potkala, velmi mi ten člověk sedl. Tak snad se tam ještě někdy potkáme...věci se dějí, jak mají a já věřím a přijímám. 

Sdílení s Pedim bylo zajímavé jako vždy a já si uvědomila jednu pro mě velmi podstatnou věc. Uvědomila jsem si, že je mi vážně krásně a mám super život. Ano, mám pár "problémů", ale já i vím, proč se mi to děje a co s tím dělat, jak se k tomu postavit ... takže je tu otázka ... je to problém? Odpovím si. Není. Mám prostě kolem sebe krásnou rovnováhu a jsem šťastná za vše, co se mi děje, co přichází a co mohu přijímat a vnímat, pozorovat. 

O fyzickém těle se tentokrát nezmiňoval a já se na nic neptala, protože jsem trumbera a ještě jsem nic pro sebe neudělala. To je můj úkol, vím, co mám udělat a tak vlastně není ani potřeba mluvit dál. 

Se Zbyňkem jsme ještě trošku poleželi v trávě a povídali si i po sdílení. Chtěla jsem si udělat fotku, abych měla vzpomínku na tak krásný den a slunce a ono mi to nešlo. Na každé fotce sebe samé, co jsem vyfotila jsem měla přes sebe pořád duhu. Tak jsem mu to ukazovala a smála se, že mám něco nejspíš s čočkou a on mi řekl, že ne, že to vidí, že celkově takovéto věci vidí a že toto je má aura, takto duhově zbarvená. To mě celkem dostal, bylo to pěkné :) ....

Zbyněk mě potom odvezl domů a já šla ještě na meditaci Ženský kruh, která byla nádherným završením takovéhoto víkendu. 

Cítím, že s Chiri Wayuskou si ještě máme popovídat a tedy 10.11. se s ní znovu setkám <3 ....

Krásný den všem ...

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel pět a jedna