Ayahuasca

Napsal Mia Karmínová (») 20. 1. 2016 v kategorii Deník mé duše, přečteno: 1009×
ayahuasca.jpg

Podělím se s Vámi o svůj první zážitek s Ayahuascou. Jména jsem pozměnila, abych nikomu neuškodila nebo nezveřejňovala něco, co sám nechce. Ač to možná chvílemi vypadá děsivě, opravdu velmi se těším na příští setkání s paní medicínkou :) ... 

 

Co je Ayahuasca se podrobně dozvíte v tomto perfektně zpracovaném dokumentu :) ... nebo v Duše K - Amazonie s panem Poltikovičem 

 

„Uf, je to tady. Už je ten čas, kdy se mám vydat směrem na ceremonii.“ … Byla jsem velmi nervózní a hlavou se mi hnalo přes tisíc myšlenek, že i přestože jsem nejedla od  dvou hodin (v rámci diety s ceremonií spojenou) jsem na jídlo neměla ani pomyšlení. Prosili nás o setkání se před ceremonií v 18:00 a tak jsem se tedy domluvila se svým kamarádem na 17:15, aby mě vyzvedl a byl tak moc hodný a odvezl mě tam. Za to mu jsem velice vděčná. Už od začátku byl naštvaný a vcelku negativní, jelikož měl nějaký problém s parkováním u mě před domem s policajty. Viděla jsem to na něm, jak moc mi to chce říct a stejně tak moc já to nechtěla slyšet a chtěla si zachovat svou dobrou náladu a pozitivitu, nepouštět si k mysli takové negace. Nicméně, podělil se o své zážitky a já je dokázala zase poslat ven a nenakazit se negací. Takže krásný den mohl pokračovat.

Přijeli jsme na uvedenou adresu a chvíli stáli u zaparkovaného auta. Každý, kdo se kolem mihl, nás zdravil slovy „ahoj“. Bylo to opravdu už na první pocit příjemně naladěné prostředí s vnitřně krásnými a přátelskými lidmi.

Rozloučila jsem se s kamarádem a vydala se vstříc osudu. Před vchodem do domu jsem se pousmála při pohledu na schnoucí omyté kýble, ihned mi došlo, že jsou na zvracení při ceremonii. Potkala jsem tam dva kluky, kterých jsem se zeptala, co mám teď dělat. Prozradili mi, že jsou tam též poprvé a nic moc nevědí, ale co mohli, to mi ukázali a dovedli mě ke znalejším lidem. Ti mi ukázali, kam si dát batoh a kde rozložit karimatku se spacákem. Byla to taková velká místnost plná karimatek, kde se nás chystalo 15 přenocovat.

Připravila jsem si spaní, kde mi ukázali. Vedle mě ležela Eva, která byla už na ayahuasce předešlý den a tento den měla ještě ceremonii s tabáčkem, tak to rozdýchávala jako pár dalších lidí, co leželi a byli uzavřeni ve své hlavě. Byla to krásně nabitá atmosféra, jak bylo poznat, že každý tam nad něčím rozjímá. Z druhé strany, jsem po chvíli zjistila, leží ti dva kluci, co jsem venku potkala a ukázali mi co a jak. Trochu jsem si s nimi popovídala, byli otevření a vyděšení stejně jako já.

Poté se dlouhou dobu nic nedělo a jen jsme tam tak vyčkávali, než kolem osmé přišla Káťa, žena šamana Pedra. Poprosila nás, abychom my, co jsme tu poprvé, se sešli o půl hodiny později v této místnosti, abychom si mohli říci pár základních informací.

Vyprávěla nám o tom, jak co bude probíhat, co budeme cítit a jak k tomu máme přistupovat. Že se o nás bude během obřadu starat Miko, bude nás vodit na záchod, dávat pozor, aby se nám něco nestalo, už z toho důvodu, že při ceremonii je absolutní tma. Že vždy stačí jen zavolat jeho jméno a on k nám přiběhne. Vysvětlila nám, proč bychom neměli usnout první čtyři hodiny, že by ayahuasca pracovala při spánku na nevědomé úrovni a my bychom z toho moc neměli. Že by to vlastně byla škoda. Také vyprávěla o důležitosti diety a proč to tak je. Zároveň nám i vysvětlila, že bychom po ceremonii minimálně tři dny neměli podávat ruce nebo objímat jiné lidi. Že budeme mít otevřené čakry a budeme náchylní k přenášení energií z jiných lidí a jejich trable bychom pak museli řešit v sobě, budeme vše cítit umocněně, všechny chutě budou intenzivnější a vše bude silnější. Například bylinkové čaje budou účinnější a nebo jedna vykouřená cigareta bude jako celý balíček. Z toho důvodu je ta dieta tak důležitá, abychom tělu neublížili a dali mu jen to dobré. Každému nám během toho dali kbelík na zvracení.

Po deváté hodině jsme se všichni sešli v té místnosti, aby mohla ceremonie začít.

 

 

Pedro nás nejdříve požádal, abychom každý něco řekli a trošku se představili a pak nám řekl, že se bude nejdříve dávat tabáček do očí. Je to výluh z amazonského tabáku. Prý nám pomůže utlumit myšlenky, připraví nás lépe na ceremonii a koncentraci na áju. Že to bude štípat v očích, ale jen tak pět minut a pak to přejde. Také řekl, že to samozřejmě není povinné a že kdo chce, ať si lehne hlavou doprostřed místnosti.

Tak jsem se odhodlala a vyčkávala, až ke mně Pedro přijde a kápne mi tabáček. Byl to šílený pocit, jako by mi do očí někdo nalil ocet smíchaný s pepřem a čili. Obličej se mi sešklebil a nebyla jsem schopná ho uvolnit. Když to přestávalo štípat a já se pokusila otevřít oči, vše mi tam nateklo znova  a proces neuvěřitelného štípání začal znovu. Trvalo to asi těch pět minut, pak jsem si dosucha otřela oči a pomalu se znovu rozkoukávala.

Krásně mě to utlumilo, byl to opravdu příjemný pocit takové odevzdanosti. Ač to bylo šílené, příště si ho dám určitě znovu.

Ped nám oznámil, že během působení ayahuascy pro nás bude chodit postupně Miko a bude nás vodit k němu na očistu od negativních energií.

Poprosil nás, abychom poslouchali své srdce a chodili si pro kalíšek s medicínkou, až když si budeme myslet, že to je ten správný okamžik pro nás. V jednu chvíli jsem se i já zvedla a šla k němu. Sedla jsem si na kolena a vzájemně jsme se sobě uklonili. Pak vzal dřevěný kalíšek a nalil do něho zlatou tekutinu se specifickou příjemnou vůní. Věděla jsem, že klasická doporučená dávka je jeden celý kalíšek, ale také že nám řekli, ať nasloucháme srdci a pijeme tak jak cítíme. Někdo se napil jen dvěma loky, někdo poprosil o další kalíšek. Bylo to různé. Já vypila jeden celý kalíšek a kupodivu to ani nebyla nepříjemná chuť, celkem mi to chutnalo.

Poté už jsme jen seděli každý na své karimatce a čekali, až to začne. Cca po dvaceti minutách by se to mělo spustit a pak ta nejintenzivnější chvíle trvat tři až čtyři hodinky.

Po asi pěti minutách jedna holka Verča, která ležela vedle těch kluků, kteří byli nataženi vedle mě, začala křičet a volat Mika. Ten k ní přiběhl a po chvíli přivedl Pedra. Já mezitím šla ještě na záchod za pomoci Mika se světýlkem. Když jsem se ze záchodu vracela, Verča křičela neskutečně hlasitě, řvala „please help me“ pořád dokola a Pedi ji pomáhal očišťovat od zlých energií a uklidňovat ji. Pomyslela jsem si, že to doslova vypadá jako vymítání ďábla. Křičela skoro celé tři hodiny a každého rušila, bylo to zvláštní, jak nás to všechny dokázalo ovlivnit a každý na to reagoval po svém. Jedna holčina z druhé strany místnosti druhý den vyprávěla, že chtěla křičet stejně intenzivně na ni nazpět, další kluk říkal, že ji chtěl jít uškrtit, někdo jí chtěl jít pomáhat…náhledů bylo spousta. Mně osobně to šíleně děsilo a moc jsem se bála, abych nedopadla jako ona a tak jsem začala před ájou uzavírat hlavu a už jsem si nedovolila tomu zcela propadnout a oddat se. Vždy když se něco začalo rozjíždět a vypadalo to trošku děsivě, vytlačila jsem to z hlavy ven. Je to svým způsobem škoda, člověk by se tomu měl oddat a projít to, protože by se pár věcí zase vyřešilo, ale není všem dnům konec a po této zkušenosti jsem se rozhodla, že do toho půjdu postupně a pozvolna.

Když medicína začala působit, první, co jsem viděla, byla tvář ženy, která byla orámována stromovou kůrou a celý tento obrázek byl jakoby nakreslen vodou a trošku fosforoval. Po zbytek noci mě provázel dále. Cítila jsem vibrace celého těla a mravenčení v dlaních. Po chvíli pár lidí začalo hrát a zpívat, ale Verča začala křičet ještě víc, takže se toho nechalo a byl každý jen sám pro sebe. Když jsem měla otevřené oči, viděla jsem po místnosti spoustu osob, jak se nad námi sklánějí. Když se mi zdálo, že se něco začne měnit v nějaký děsivý úkaz, zatřásla jsem hlavou a donutila se myslet na něco jiného. Skoro po celou dobu ceremonie jsem viděla květiny.  Pampelišky, fialky a kopretiny a plavaly na vodní hladině. Častokrát jsem se smála, protože vše bylo krásné a navíc nám Káťa říkala, že smích překonává strach a otevírá srdeční čakru. Postupně jsem už slyšela, jak spousta lidí začala zvracet. Někteří u svých karimatek, jiní zase při očistě. Moc moc se mi chtělo spát, ale věděla jsem, že nesmím a snažila se to nějak vydržet. Už z toho důvodu, že jsem ještě ani nebyla na očistě. Dál a dál jsem se nechávala unášet ájou a zároveň před ní občas hlavu uzavírat. Viděla jsem takový mini film někde vzadu své hlavy a jediné, co si z něho pamatuji, byla slova: „nemusíš jí to vysvětlovat.“ „je to jedno“ „však ona to nepotřebuje vědět“ „nemusíš furt něco vysvětlovat“ „nezáleží na tom“ … apod. Chvíli jsem o tom přemýšlela a uvědomila si, že je to tak, že je to vlastně pravda a řeší to spoustu mých problémů i otázek, se kterými jsem tam přišla. Bylo to pro mě velice podstatné. Jinak jsem měla dojem, že na mě ája zase tak moc nepůsobí a hodně jsem se jí uzavřela. Káťa vyprávěla, že tahle medicínka pracuje na třech úrovních. Fyzické (zvracení, průjem, pláč..), psychické (vize, výjevy, filmy..) a mentální. U té mentální vlastně není ani moc poznat, že pracuje, ale pak najednou se člověk začne v něčem chovat jinak.

Pak pro mě přišel Miko a já se začala zvedat, abych se dostala na druhou stranu místnosti k Pedrovi na očistu. Musel mě hodně podpírat, nebyla jsem téměř schopná chodit, nic jsem neviděla a co jsem viděla, tak se mi všelijak klížilo a lámalo v různé tvary. Během toho pohybu se mi začalo dělat těžko.

Miko mě posadil naproti Pedimu a já si jen na půl uvědomovala, že to nějak dlouho trvá a nic se neděje. Byla jsem opravdu hodně mimo a moc nevnímala, co je kolem. Najednou jsem měla dojem, že se vedle mě objevil další člověk a tak jsem se otočila  a snažila se v té tmě a omámenosti rozpoznat, kdo je to. Byl to Marek, ten kluk, co ležel přímo vedle mě. Nebo jsem si to alespoň myslela. Ale po chvíli mi zase přišlo, že jsem si to zcela vymyslela a jsem tam úplně sama. Pak jsem si zase byla jistá, že jsme ve dvou a pořád dokola. Téměř celou očistu jsem prozvracela, zvláštní je, že to bylo zcela jiné zvracení. Nijak mi nevadilo, nebylo nepříjemné a necítila jsem se po něm špatně. Naopak jsem se cítila skvěle. Když očista skončila, tak jsem se koukla vedle sebe a uvědomila si, že tam vůbec nikdo není. Přišla jsem si jako blázen. Ale pak jsem podle světýlka, co měl Miko, viděla, že ukládá Marka na karimatku, takže ho odváděl dříve než mě. Vtipné bylo, že to ve mně vyvolalo lehce schizofrenní  pocit, že odvádí na karimatku mě, ale já to vidím z místa očisty jako třetí osoba. Nakonec pro mě přišel a i mě uložil. Často jsem na něho myslela, jaké to pro něj musí být. Všichni bychom si tam bez něho nevěděli rady.

Po očistě jsem chtěla už jít spát, ale bylo mi líto to prospat, protože díky té chůzi jsem si uvědomila, že tohle je ta chvíle, kdy jsem úplně nejvíce v moci medicíny. A spánek mě stejně přešel, i když jsem se snažila spát, tak až do rána jsem usínala vždy jen na chviličku. Vize postupně přecházely a přicházely myšlenky a promítání si všeho, co se stalo.

 

Tak probíhalo i ráno a celý den. Po většinu času jsme byli všichni zamlklí a zavřeni ve svých hlavách. Každý si rozmýšlel nad tím svým.

 

Bylo krásné, jak jsme spolu snídali ovoce a zeleninku, u toho pili zcela dokonalý indiánský čaj wayusa a povídali si. Vyprávěli jsme si vzájemně, co jsme viděli. Zkušenější říkali, že nám nezávidí takhle náročnou první ceremonii, když Verča tak křičela a rušila nás. Ale já myslím, že bylo vše přesně, jak být mělo a i Veronika tam zapadala. Stačí věřit, že se to stalo správně. Také vyprávěli, jaká byla jejich první ceremonie a co třeba i jindy viděli apod. Bylo to velice zajímavé a ti lidé se mi moc líbili. Bylo mi s nimi vážně krásně. Těším se na další ceremonii, až potkám stejné nebo nové a podobně naladěné lidi.

 

V noci jsem si myslela, že to už nikdy nechci zažít, ale teď si jsem jistá, že zhruba za půl roku, až se Pedro zase zase vrátí z Ekvádoru, půjdu znovu.

 

Během dne probíhalo sdílení s Pedim. Bral si vždy jen pár lidí. Poslouchal, co mu řekli, že viděli a cítili a pak řekl on jim, co to znamená, na co by si měli dát pozor a jestli vidí někde nějakou nemoc. O Verče jsme všichni pak mnohé pochopili. Tak moc křičela, protože byla po potratu a protože měla velmi násilnického muže, od kterého se snažila odejít .. neměla to vůbec jednoduché.

 

Mně Pedro řekl, že ten obličej z vody jsem viděla převážně proto, že jsem ovlivněná vodou. Že je voda dobrá, znamená něžnost a lehké zvládání těžkých překážek. Že pluje a přizpůsobuje se a že je i zbrklá. Prý jsem hlavně oheň a velký bojovník. Že mám být vždy sama sebou a dělat jen a pouze věci, kterým věřím, abych se nikdy nemusela přetvařovat. Mám si obnovit důvěru v lidi. V následujících pěti dnech mi postupně bude spousta věcí docházet. Také mi řekl, že bych při hovoru s rodiči měla vše nejdříve prodýchat a až potom reagovat. Že je to těžká situace, ale mé zbrklé reakce to umocňují. Také řekl, že časem přijdu na takové rozcestí, kde se bude rozhodovat o mé budoucnosti, zda vytvořím rodinu a nebo se budu věnovat jinému cíli. Nejsem si zcela jistá, jestli to je buď a nebo, vyznělo to tak. Příště o tom musím zjistit více, protože bych samozřejmě ráda měla obojí a nemusela volit. Cítím se z toho tak nějak všelijak, když si představím, že bych buď měla volit například život bez civilizace v džungli (což je můj velký sen, který uskutečním) a nebo rodinu. Povídal mi, že se musím snažit nedržet si věci v sobě, neuchovávat je uvnitř, že mě to ničí a i když o nich třeba nevím, tak mě uvnitř pálí a chtějí ven a já to potom nedokážu sama vypustit. O tom vím a je to úplná pravda. Jen nevím, jak ven s těma, co už tam jsou, protože se v nich vážně nechci rejpat. Řekl mi, že to po čem tak moc toužím, jsem už dávno mohla mít. To mě velice rozhodilo, vím, že mluvil o muži a velké lásce, po které toužím, ale nechápu moc, jak jsem to už dávno mohla mít. Inu je přede mnou ještě dlouhá cesta poznání a já se děsím i těším . Ohledně nemocí mi říkal, že cítí lehký pokles energie v ledvinách a že to znamená, že v budoucnu můžou přijít problémy, tak ať si dám pozor. Takže už  zase piju ledvinový čajík a čistím se.

 

Byl to opravdu přínosný víkend, doteď ve mně ayahuasca pracuje a já ji pořád cítím, je to krásná věc a velmi se těším na příště.

Odjížděli jsme jako poslední, až v pět hodin odpoledne. Bylo super takhle dlouho vše mezi sebou sdílet a prožívat. Domů mě odvezl Míša, se kterým jsem si tam velmi pěkně popovídala a doufám, že i jeho zase uvidím.

 

 

Teď se cítím utlumeně a nabitě zároveň, je mi krásně,  hlava stále pracuje a srdce hřeje. 

(psáno den po příjezdu z ceremonie)

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
cashflower z IP 78.98.196.*** | 20.1.2016 20:38
Kua sorry Mío ja To hodnotil ako 5* - byl sem slepej, že to máš ako 1 najlepšie.... Takže to neber ako v škole za 5, ale ako za 1. smile
Čo sa týka zážitku, tak perfektne spracované do super detailov a obdivujem, že si to tak krásne ucelene dokázala napísať.
Ja som po ceremónii ledvaže dokázal vykoktať pár slov na papier a nieto napísať takto podrobne môj zážitok. ;)
Mia Karmínová | 20.1.2016 20:58
To nevadí, tak jako tak díky, že jsi to četl smile .. Věci se dějí a plynou ...
Po příští ceremonii budu třeba koktat já a nezmůžu se na nic, kdo ví smile)


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel třináct a dvě